Na největším ostrově světa vás ohromí doslova vše. Obdivovat tu můžete nejproduktivnější ledovec severní polokoule, pozorovat velryby, navštívit eskymácké osady, ochutnat tuleně či pižmoně. V létě si pak užijete nikdy nezapadající slunce a v zimě naopak polární záři.

Z mnoha míst, kam se v Grónsku můžete vypravit, vybíráme západní pobřeží v okolí městečka Ilulissat. Najdeme tu totiž mimo jiné ledovcový fjord Icefjord, jedinou rezervaci ostrova, která je na seznamu UNESCO. V zálivu Disko Bay se také vyskytuje hodně velryb.

Další výhodou této oblasti je její poloha daleko nad polárním kruhem. V létě vás tak čeká nikdy nezapadající slunce a oproti jižnímu a východnímu pobřeží také stabilní a slunečné počasí.

Už let do Grónska přestavuje zážitek, na který se nezapomíná. Po přeletu největšího ledového štítu severní polokoule se objeví pobřežní fjordy vyplněné kusy ledu. Krátká ranvej letiště v Ilulissatu vyžaduje nasazení speciálních letadel a jistou ruku zkušeného pilota. Letiště sice vypadá jako bouda místního aeroklubu, ale pro místní obyvatele je často jedinou spojnicí s civilizací.

Samotný Ilulissat se rozprostírá na skalnatém pobřeží okolo malé zátoky, sloužící jako přístav. Městečko tvoří pro Grónsko typické barevně pomalované dřevěné domky, z jejichž oken se naskýtá pohled na obrovské ledové kry plující po hladině moře. Led se odlamuje z nedalekého ledovce, který je od roku 2004 chráněnou rezervací na seznamu přírodních památek UNESCO a zároveň také největším magnetem turistů. Mimochodem, slovo ilulissat znamená v eskymáckém jazyce plovoucí ledovec.

V třetím největším městě Grónska s 5 000 obyvateli také najdete veškerý základní servis potřebný k životu na okraji oceánu a ledové pustiny. Je tu supermarket a spousta malých obchůdků, banka, nemocnice, kostel a na okraji zástavby malá elektrárna. Turisté mohou využít služeb několika cestovních kanceláří nabízejících výlety po okolí a ubytovat se v jednom ze tří hotelů.

Spousta obyvatel nemá auto, civilizace totiž s hranicemi městečka končí. Využívají spíše kola, lodě a v zimě psí spřežení. Naprostou převahu psí dopravy dokazují stovky psů uvázaných mezi domy i na loukách za městem.

Hlavní přírodní zajímavostí a atrakcí oblasti je Sermeq Kujalleq, nejproduktivnější ledovec severní polokoule a zároveň největší ledovec, který ústí v moři. Tento ledovec vypouští do 50 kilometrů dlouhého fjordu 10 procent veškerého grónského ledu. Sermeq Kujalleq se také vyznačuje velkou rychlostí ledu, ledová masa se k moři sune rychlostí až 40 metrů za den!

Zdejší ledovec představuje, podobně jako alpské či antarktické ledovce, jistý indikátor globálního oteplování. O tomto efektu nemají místní obyvatelé pochyb. Když se dáte do řeči se staršími obyvateli Ilulissatu, dozvíte se například, že za jejich mládí zamrzalo pobřeží, což se prý již dlouhá léta nestalo. Na mapě si pak návštěvníci mohou prohlédnout, jak čelo ledovce za posledních několik let ustoupilo a namísto 100 metrů vysokých plovoucích ledovců se nyní musíme spokojit s výškou 30 až 40 metrů.

Plovoucí kry si můžete prohlédnout například během dvouhodinové plavby lodí, kterou místní kanceláře organizují několikrát denně. Zážitkem je zejména půlnoční plavba, kdy šikmé světlo a bezvětří vykouzlí mezi obřími krami fantastickou atmosféru.

Další možností je vydat se na pěší výlet podél fjordu. Už po kilometru chůze od města dojdete k fjordu a dále můžete postupovat několik hodin či dní směrem do vnitrozemí. Ze skalnaté krajiny vystupují oblé vrcholky, na které můžete vystoupat a kochat se úžasnou okolní krajinou.

Jednou z možností, jak poznat život místních lidí, je navštívit jejich dům. Budete překvapeni, naše představa života eskymáků vezme za své, jakmile překročíte práh jejich obydlí. Vydali jsme se do nedaleké vesnice Ilimanak, ležící asi dvě hodiny plavby na jih od Ilulissatu.

Mladá rodina, kterou jsme navštívili, bydlí v typickém dřevěném domku asi 50 metrů od pobřeží. Interiér domu, který postavili před pěti lety, připomíná klasickou evropskou domácnost. Od moderní kuchyňské linky až po LCD televizor se satelitním přijímačem, na němž mi přes laptop promítají obrázky z letních rodinných výletů po okolí. I další vymoženosti civilizace jsou na hony vzdálené životu v iglú: z kohoutku teče teplá i studená voda, topení napájené elektřinou příjemně hřeje, a tak jediným rozdílem, který jsem během krátké návštěvy objevil, je chemické WC.

K obědu se servíruje vařené tulení maso, typický pokrm z minulých časů. Tuleně však v nedalekém obchodě nevedou, máme štěstí, že ho nedávno ulovil manžel, pracující jako rybář pro místní společnost. Tulení maso je chuťově nezaměnitelné se vším, co jsem doposud jedl, je velmi tmavé (barvou podobné krvavému jelítku) a jeho chuť připomíná chuť jater.